Banda tupců 26 speciál: Vánoce

24. ledna 2013 v 20:06 | Akito |  Banda tupců - série

Sídlo Akatsuki - obývák, 24. prosince.
Přesně ve 4 ráno nečekaně všechny ospalce vzbudil domovní alarm tak, že spousta z nich se ve spěchu nestačila ani převléct ze spacího jak spěchali zneškodnit domnělého vetřelce. Tobi si dokonce myslel, že se k nim s předstihem propadl děravou střechou Santa Claus, načež mu to DeiDei vyvrátil tvrzením, že na Santovo pozadí je každá díra malá, takže by musel zazvonit nejprv u dveří.
"Senpai a jak to můžete tak jistě vědět? Vy jste snad Santu někdy viděl?"
"Jednou jsem ho viděl jako děcko. Šprajcl se v našem komíně a poprosil mě o pomoc. Zrovna jsem neměl po ruce nic než hrst jílu, a tak jsem ho odpálil zezdola. Od té doby už k nám Santa nikdy nepřišel chjo," povzdychl si Dei.
"Senpai neříkejte, že jste zabi-?"
"Šéfe co se vám stalo?" přerušil je překvapený Kakuzův hlas. Přímo před nimi uprostřed obýváku stál celý zčernalý vůdce a ještě se z něj slabě doutnalo stejně jako z vánočního stromku za ním.
"Moji milí podřízení, tak jak se vám líbí naše sváteční výzdoba?" přejížděl očima po jednotlivých členech organizace a přitom je probodával výhrůžně pohledem "Úžasné že? ŽE?!"
"A-ano, ale co se vám stalo?" zíral mistr loutkař na Peinův ohořelý plášť.
"Kakuzovy levné neonky, to se stalo! Když jsem ten krám připojil do zásuvky tak to zkratovalo a neptejte se jak jsem to pak musel hasit!"
"To nic miláčku," utěšovala svého partnera modrovláska "Nebyla to tvá vina."
"Stejně byl hnusnej," prohlížel si Sasuke zbytky stromku a přitom přežvykoval další ze svých nekonečných zásob žvýkaček.
"Dost! Nechte toho všichni," sebral zrzek zbytek své hrdosti "Se stromkem či bez něj Vánoce si zkazit nenechám! Konan, je čas přichystat večeři. Máš už hotovej ten bramborový salát?"
"No ano. Ale není k němu maso. Zrovna když jsem dosmažila kapra, přišel Kisame a ...," v tu chvíli se Kon rozbrečela.
"Hodil to do rybníka. Viděl jsem ho," prásknul Kise Itachi "Prý pouštěl bratrance na svobodu."
"Arrgh za to si upeču jeho!" rozčílil se Pein "A co koupit krocana?"
"Moc drahý," zamítl návrh Kak.
"Tak fajn zbývá nouzové řešení. Ty Itachi, Deidaro a Tobi," ukázal na trojici "Využijete veškerý svůj um a půjdete ven chytit něco dobrého k večeři!"
"A proč to musíme jít chytat?" bránil se šéfově rozhodnutí blonďák s Uchihou.
"Krám je už zavřený a Kakuzu odmítá pustit kasu proto. Tak co okouníte? Běžte!"

***
V lese o 2 hodiny později.
"Cíl zaměřen," oznámil svým společníkům Deidara a tiše pokynul Itachimu aby se připravil.
"Jak je daleko?" připlazil se k němu tiše Ita.
"Pětadvacet metrů vzdušnou čarou na Sever," zaměřoval Dei dalekohledem.
"Musíme být rychlí a ostražití. Nemůžeme si dovolit tentokrát selhat," zašeptal rudoočko "Mám plán. Ty ho ke mně opatrně vylákáš a já ho dostanu."
"A co Tobi?"
"Tobi bude ... hmm ... stát a koukat."
"A co když to nevyjde?"
"Musí," zaťal Itachi pěsti.
Hned na to oba dva vyrazili ze svého ukrytu ve křoví a bleskurychle se schovali za strom.
"Určitě nás slyšel," hlesl zděšeně Dei "Je tam ještě?"
"Je to dobré. Vidíš ho? To musí být on: Tetrao urogallus též zvaný Tetřev hlušec. Je to statný samec. Bude těžké ho chytit."
"Mám dojem, že mě viděl," špitl Dei "Viděl jsem v jeho oku takový nebezpečný záblesk."
"Není čas jdem na to. AKCE!!!"
Hned na to skočil blonďák zpoza stromu po nebohém opeřenci a chytl ho za nohy:
"Háá mám tě ptáku ... AUUU!"
To ho tetřev klovl do ruky a upaloval si to pryč. To ale Itachi nedovolil:
"Genjutsu!!! A teď se mi dívej do očí!" rozkázal opeřenci.
"Sugoiiii Itachi-san!" vypískl vzrušeně Tobi zpoza křoví "To bylo fakt úžasné jak jste ho rychle a efektivně skolil narozdíl tady od Senpaie hih."
"Hele Tobi?" zvedal se Deidara uraženě na nohy "Kdes vůbec celou tu dobu byl hm?"
"Schovával se, co jinýho," odpověděl za maskovaného Itachi a hodil si zhypnotizovaného tetřeva na záda "Celou dobu se klepal v támhletom roští, aby ho prý ten pták nesnědl."
"Tobi stál a koukal jak Itachi-san nařídil. Hodný Tobi dělá vše jak Itachi-san řekne."
"Tak dobře. A teď se vrátíme ano? Ta slepice už totiž zase přichází k sobě."
"Ííík," zahučel Lízátko zpátky do křoví.

***
Obývák - večer.
"V tý televizi dávaj ale úplný kulový. Hele Kíso proč to nepřepneš?" zíval otráveně Sasuke a užuž se natahoval po ovladači.
"Ne! Teď koukám na Tři oříšky pro Popelku."
"Vždyť si to viděl už včera," kroutil Sasori nechápavě hlavou zpoza novin "Proč koukáš zas na reprízu."
"Mě se to prostě líbí a basta!" urazil se rybák a bránil se Sasukeho nenechavým rukám.
"Líbí? Jako loni a předloni a ještě předtím a předtím ... dop***e naval mi sem ten ovladač! Dávaj mi Rockyho 2."
"Haloooo hoši? Pomůže mi tady někdo v kuchyni?" ozvala se Konan za dveřmi. Když viděla, že nikdo neodpovídá dodala:
"Kdo mi pomůže, tak mu dám všechno co bude chtít!"
Hned na to se do kuchyně přihrnul Hidan s chlípným výrazem a už se vyptával:
"Tak kdy? Dneska večer u mě nebo u tebe?"
"Někdo jiný než Hidan? KDOKOLI?" zavolala zoufale modrovláska, ale nikdo nepřicházel.
"Tak fajn Hidane. Potřebuju pomoct s tímhle "krocanem". Nevejde se mi totiž do mikrovlnky," ukázala nejprv na oškubaného tetřeva a pak na pidi přístroj na lince "A krájet se mi ho zrovna nechce před večeří."
"V poho zlato. Nech to na správném chlapákovi," šklebil se Hid a s očima stále přilepenýma na její výstřih rval tetřeva do mikrovlnky.
"Eh minutku," pokusil se Jashinista o chabý úsměv a začal pomalu třepat s mikrovlnkou až to v ní chrastilo "N-no tak ty zatraceně zku***nej ha**le! Nacpi se tam!"
Tetřev se ale nádivkou tak nadmul, že dovnitř vůbec nepasoval a Hidanovo vzteklé ryčení tomu nijak nepomohlo.
"Proboha co je to tady za rámus! Zase ty?" vpochodoval do kuchyně Pein a vyměnil si z Hidanem vražedné pohledy "Hele chlape, ta mikrovlnka nás stála 17 000."
"Tak se předveď sám!"
"Maličkost," odstrčil zrzek Hida a jedním prstem zasunul celého tetřeva dovnitř "Hotovo."
"Miláčku to bylo tak úžasné. Mockrát díky," pověsila se mu Konan na ramena.
"Ummm a co tvůj slib?" zašoupal Jashinista nervozně nohama.
"Jako za co? Za to rozladění mikrovlnky a prskání vzteklých slin po celý kuchyni? Tss."
"Pojď, jdeme nahoru drahá ještě si potřebuju vyzkoušet Santovskou čapku a plnovous," pípl jí nežně Pein do ucha a odvedl jí po schodech nechajíc naštvaného a ušpiněného Hidana o samotě.

***
Jídelna - slavností večeře, 7 hodin večer.
Celá naše společnost se zanedlouho po zazvonění zvonku sešla v jídelní místnosti. V čele stolu seděl Pein, po jeho pravici Konan a levici jako čestný host sám Nagato. Zbytek členů seděl naproti sobě u podlouhlého stolu na kterém už byla připravená štědrovečerní hostina.
"Poslyš Nagato?" naklonila se k rudovlasému přes stůl Kon "Proč s námi tvé zbylé sféry nepovečeří?"
"Víš ... chtěl jsem ... jsem ... je pozvat ... ale škemrali furt ... o ... o dárky ... tak jsem je ... je vypnul ... ať mě nepruděj. Až ... až je zas ... zapnu tak jim řeknu ... že Vánoce byly zrušeny."
"Tiše Kami-sama. Rád bych s vaším dovolením začal proslov," mrkl na Nagata Yahiko-Pein. Když mu to hubený odkývl, začal zrzek svůj úvod:
"Pánové, dámo a můj nejdražšší stvořiteli pírsingů. Vítám vás opět po dvou letech na slavnostní štědrovečerní večeři. Říkám po dvou páč loni jsme museli v Jashin stylu žrát ty nechutné krvavé bifteky v rituálním chrámu - jo byli hnusné Hidane - ale letos je to jiné. Letos zakončujeme pro nás sice krapet nešťastný rok, ve kterém jsme toho moc zažili ale hlavně jsme to všechno naneštěstí přežili. Od nákladného stěhování, nenažraných zelených žroutů, Kakuzova fakt strašnýho způsobu nákupování, bleší invaze, úmorných veder, rybákově nekrofilním zálibám, nezvaným návštěvám až k tomu průseru v muzeu a dalším příšernostem. Přesto doufám, že tento katastrofální rok pro nás zakončíme v tak úžasném stylu, že na něj ještě budete dlouho vzpomínat. Děkuji za pozornost. Co to děláš Hidane?"
"Jdu se pomodlit k Jashinovi, když už musím s vámi celej večír přetrpět tuhle ku**a pohanskou hrůzu," zamumlal nevrle a začal mluvit ke svému přívěšku:
"Oj oj Jashin-sama nechť je pochváleno tvé rudé oko a kosa Všehokuch . Já Hid- AUU!"
"Sklapni trotle," hodil po něm Sasuke svou vidličkou "Pánbíčkuj si venku."
"Ty mizernej zas***ej špunte! Já ti dám po mě házet párátky!"
"Šéfová von je drzej a nadává u stolu," bránil se vzteklounovi Sasuke.
"Miláčku?" otočila se na svého partnera modrovláska. Hned na to vůdce zasáhl:
"Kakuzu! Zbav nás nějak toho uřvanýho rušiče!"
"S radostí šéfe," přikývl Skrblík nadšeně a zatáhl za jeden ze stehů na Hidanově krku. Rázem na to se Hidova nadavající hlava skoulela na stůl mezi mísu s bramborovým salátem a krabími tyčinkami.
"Co to ku**a blbneš Skrblajzno. Si udělal schválně!!!"
"Kakuzu," zacpával si Pein uši "Stále je slyšet."
"Hned to bude," chytil maskovaný Hidanovu hlavu za nosní dírky a nesl jí ke koši na odpadky.
"Pracky pryč z mýho nosu ty starý čuně. Jen počkej až tě ... ááááá!"
"Hotovo," zavřel Kak za hlavou víko.
"A není to trochu kruté, že s námi Hidan nebude sedět u jednoho stolu?" namítla Kon.
"V čem je problém. Vždyť sedí," vrhl šéf pohledem na Jashinistovo bezhlavé torzo na židli.
"Nuže začneme!" pokračoval nadšeně Pein "Začínám. Dá si někdo moučník?"

***
"Neviděl jste někdo mou vidličku?" ozval se Sasori "Deidaro?"
"Psst tiše Danna. Tobi se chystá jíst."
S napjatým očekáváním sledoval blonďák jak si Tobi nabírá porci ovocného dresingu a chytá se za masku.
"Teď ... teď ... to příjde!" nakláněl se zvědavě Dei, když si Tobi poodhrnoval masku aby se mohl najíst.
"Dei-san, už jste měl také to jablečné pyré. Je moc dobré. Vážně," zastoupil mu výhled obří modrý stín.
"Ksakru uhni s tím svým zadkem Makrelo ať vidím na ..."
"Na co Deidara-senpai?" vykoukl za Kisem Tobík s maskou opět na svém místě.
"Ku**a!"
"Deidaro neklej!" napomenul svého parťáka loutkař "Raděj mi pomoz najít můj nůž."
"Danna, neříkal jste snad před chvílí vidličku?"
"Tu taky. Někdo mi tu sebral příbor."
"Hele mě tu chybí lžíce," ozval se naproti Orochimaru "Kde může jen být. Neviděls jí Zetsu?"
"Mmmm-možná," mumlal kaktusák a ládoval se něčím křupavým podle zvuků, které vyluzoval "V tom množství tu tvou nepoznám." Hned na to hrábl do hromady příborů a už si je rval do pusy.
"Ježiš on jí příbory," držel se za pusu Dei a málem omdlel.
"Ááá dej to sem. Už tak jich moc nezbylo," vyškubl mu Sasori zbytek z jeho černobílých prstů.
"Hele! Já potřebuju dostatek železa. Jsem chudokrevnej," bránil se kaktusák.
"Odkdy ty máš nějakou krev?" koukal nevěřícně Sasori.
"No limonádu v žilách nemám."
"Lidi, mě tu taky chybí vidlička," přerušil je Itachi a už jí hledal, kdyby ho včas Kis nezastavil:
"Itachi-san vždyť jí máte celou dobu před sebou. Tady vidíte?"
"Kde? Nevidím."
"POZOR!!! To je had!" vyjekl Deidara když se po stole vlnivě proplazil jakýsi dlouhý fialový předmět.
"Had? Ale to je přeci-," všiml si něčeho loutkař, ale to už blonďák vzal z talíře nůž a bodl jím "hada":
"Ha tu máš bestie!"
"Aááááá! To byl můj jazyk!" skučel Oro "Ty blonďatý střevo s IQ banánu."
"Jej pardon," omluvil se Dei, ale přitom schovával potměšivý úškleb. Zatímco se Oráč držel za jazyk, Kakuzu vedle něj znechuceně dloubal lžící do pudinku:
"Sladký já nejím. Kolikrát vám to mám říkat. Nu co aspoň zbyde na Hidana."
S těmi slovy vstal a vyklopil pudink do koše, ze kterého se jen vztekle ozvalo "Ku**a ne do očí ty pitomče!"
"Kde je moje želé?" koukal všude mezitím Pein.
"Ty!" vrhnul prstem po Sasukem "Tys mi sežral želé!"
"Co to kvákáš. Já želé nejim. Zkus si najít jinou zábavu Šéfuldo než se nejprv nechutně cpát, pak z toho zblbnout a nakonec obviňovat Uchihy. Uchihové za všechno nemůžou jen protože jsou Uchihové."
"Ou já vás znám moc dobře ten váš klan! Pro želé by jste zabili vlastní mámu!" nenechal se odbít zrzek.
"Když už, tak bráchu pro oči," opravil ho Sasan.
"No to je hnus," zatvářil se pohoršeně Pein, ale to už se odněkud ozvalo krkání.
"To je, když se někdo tak starej nedokáže ovládat," vmetl mu do tváře Sasuke a už se s ním nebavil.
"Ještě to na mě bude svádět skrček jeden," zanadával vůdce a hledal viníka říhnutí. Netrvalo dlouho a našel ho pod stolem.
"ITACHI! Ten tvůj pes mi sežral moje želé!!!"

***
"Ale proč musí Rambo za dveře?" bránil se ještě naposled Ita když zavíral svého mazlíka do předsíně.
"Protože snědl našemu šéfovi želé," namítla Konan mezi dveřmi.
"A v čem je šéfovo želé významnější než třeba Kisameho jablečné pyré?"
"V tom že je šéfovo. A teď pojď. Podává se hlavní chod."
Když se vrátili oba do jídelny, Pein už stál s natěšeným výrazem nad pečeným tetřevem a chystal se ho právě rozkrojit:
"Tak vážení, přichází hlavní menu večera. Sama Konan si s ním dala práci a já při tom pomáhal," nezapoměl se pochválit "Tak nechť vám šmakuje. Zabírám si první sousto!"
Jen co však zabořil porcovací nůž do masa, podivně to zasyčelo a v jídelně nastal hrozný smrad.
"Můj ty bože néééé," klatil se k zemi Itachi.
"No tak to je hustýýý," zíral vykuleně na soustíčko Sasuke.
"Ku**a to je smrad," ozvalo se z odpadkového koše.
"Guh-kuck-kuck Konan co to má znamenat?" slzely šéfíkovi oči tím štiplavým zápachem.
"Moc moc se omlouvám Peiný," klepala se vyděšeně modrovláska a měla sama co dělat, aby se nesložila "Asi jsem ho tam nechala píct dýl než jsem měla."
"Co se dá dělat. Budeme to muset sníst, když už jsme se s tím tak nadřeli," zakrýval si zrzek nos kapesníkem.

***
O pár hodin přežvykování, kousání a vylomených zubů později.
"Vodu, potřebuju ... vodu," klatil se rybák na židli div nespadl. S ostatními to vypadalo nápodobně. Konanina dobrůtka s nimi udělala své. Většinou se povalovali zmoženě po stole a někteří ani nedojedli. Itachimu v jednu chvíli dokonce zaskočila kost a tak se z večeře stal boj o život, než mu jí Kakuzu mohutným úderem do zad vyrazil ven.
"Tak dobrá lidi, od stolu ven! Honem!" vrávoral přidušeně Pein "Jde se do obýváku. Třeba nám tam Sant... Santí nechal nějaký dárky."
Hned na to se postupně vyloudali jeden po druhým do obývacího pokoje, kde už na ně pod ohořelým stromkem čekala vánoční nadílka v úhledně zabalených balíčcích. Na šéfův příkaz vytáhl Kak nerad z koše Hidanovu hlavu a ještě s rozpláclým pudinkem na hlavě mu ji přišil zpět.
"Tak já vám to pomalu rozdám ano, když se k tomu ... tomu nikdo nemá," rozhodl se vůdce, když obhlédl pohledem partu mátoh a sám se přivrávoral k dárkům, které začal postupně rozdávat svým vlastníkům.
Kakuzu, Kisame, Itachi a Deidara však byli tak přejedení, že ty své ani nerozbalili a rovnou padli na gauč.
"Ale no tak lidi," přicházel zas pomalu k sobě šéf "Přece jsme je neku- nenechal vám je tu Santa a vy se ani na ně nepodíváte. Tu máš Konie."
"Jé naušnice. Dík Peiný!" usmála se a vlepila mu pusu.
"Sasori!"
"Páni technický olej. Dík šéfe," zíral nadšeně loutkař na svůj dárek "Tím si alespoň teď hezky promažu žaludek."
"Oro! Tady máš to svý no ... ehm."
"Mockrát děkuji vůdce. Bude to naše tajemství," poděkoval a už se svým balíkem zalezl do kouta, kde ho začal rozbalovat.
"Sa-su-ke," podával zrzek s velkou nechutí balík mladšímu Uchihovi.
"Cool mám novej iPhone. Teď ho aspoň přidám k těm ostatním."
"No a tady máš svůj balík Hidane," dotáhl před osloveného největší balík z hromady "Určitě se ti bude líbit."
"Super to je moje ... moje ... co to JE?!"
"Zahradní sekačka," usmíval se vůdce.
"Sem chtěl aby to mělo ku**a motor, vysokorychlostní otáčení čepelí a bylo to ze speciální nerezové slitiny!"
"To všechno to tady má podívej," poťukal zrzek na kryt "Kvalitní materiál."
"Ale kosu tve!!!"
"Proč kosu, sekačkou toho víc posekáš."
"JÁ nemyslel de***ní zahradní kosu na trávu, ale na rituály ku**a!"
"Tak mě teď hezky poslouchej ty masochistickej úchyle," naklonil se zrzek k bělovlasému a z očí mu začaly šlehat blesky "Neutratil jsem za to 30 000 a netahal se s tím celou cestu až sem jen tak pro srandu. Takže teď budeš používat sekačku nebo ti tak zmaluju zadek, že už si nikdy zpříma nesedneš! Rozuměls!!!"
"A-ano veliteli," uklonil se hluboce Hid a začal před Peinem na důkaz trénovat boj se sekačkou, což šlo docela ztuha.

***
O 5 minut později.
Ve chvíli, kdy ještě nestačili ostatní rozbalit pořádně své dárky zazvonil u domovních dveří zvonek.
"To budou asi gratulanti. Půjdu otevřít," nabídl se Deidara a šel do předsíně.
"Šéfe?"
"Co je Sasori?"
"Kdo by na světě mohl tak jít pogratulovat k Vánocům bandě teroristických zločinců co sbírají ocasé démony?"
"No to asi za chvilku uvidíme. Deidara se vrací a někdo je s ním."
"Tenhle člověk přišel prý za Pedomarem," ukázal na muže s šedivými vlasy a brýlemi na očích.
"Dobrý den. Jmenuji se Kabuto Yakushi a přišel jsem za Orochimaru-sama."
"Hele nejste vy ten průvodce z mu-?"
"KABUTO-CHAAN!" ozvalo se hromově z obýváku a kolem vůdce najednou prolítla mastná fialová skvrna, která se ihned na Kabuta přilípla.
"Vítej. Tudy se jde do mého pokoje," vedl Oro příchozího za ruku.
"Hele co tu dělá Orochimaru a kdo je to?" zeptal se Pein přísně.
"Můj vánoční dárek," odvětil Pedo a zmizel i s Kabutem ve dveřích nahoře.
"Vánoční dárek? Vždyť už jeden dostal. Není trochu náročnej?" divil se ryšavý, to už ale u dveří zase někdo zvonil.
"Dneska se s těma návštěvama nějak rozthl pytel. Ne Deidaro," usadil pohledem připraveného umělce "Tentokrát půjdu otevřít já. Ty bys byl schopen sem pustit i policii."

***
"Dobrej déén pané a hezký svátky!" cpalo se do dveří jakési růžovlasé děvče.
"Zdravím, a kdo tedy jste?"
"Jmenuji se Haruno Sakura a jsem Sasukeho manželka. Můžu s ním plís mluvit?"
"Pro mě za mě klidně," pustil jí Pein dovnitř.
Sasuke si zrovna hrál s iPhonem, když na něj z předsíně zavolal vůdce:
"Hej Sasuke, máš tu návštěvu. Je tu tvá manželka!"
"Manželka? Já žádnou nemám."
"Saske-kuuun!!!" přilepila se na něj jen co ho zahlídla.
"A dopr. ty seš to růžový prase."
"Saske-kun už se mi mocinky moc stejskalo. Podívej přinesla sem ti vánoční dáreček. Bude se ti líbit!"
"Máš ale hezkou manželku," kývl uznale Itachi a se zaujetím sledoval svého mladšího sourozence v obležení polibků "Ne jak já. Já asi zůstanu na ocet do smrti."
"Zatraceně kolikrát mám vám říkat že žádnou manželku NEMÁM!!! Slez ze mě!"
"Tak si jí z ní udělej," navrhl mu brácha.
"Saske-kun myslíš, že ta mašlička ti bude slušet víc tady a nebo tady?"
"Dost! DOST! Žádný mašličky! Žádný srdíčka ani manželství. Vypadni ven!"
"Saske-kun ale ty..."
"Neslyšíš padej ... Huš ... Kšá kšá kšá!!!" odháněl jí nevrle.
"Saske-kun zlomil si mi srdce," vyhrkli Sakuře slzy a s brekotem vyběhla dveřmi ven.
"S děvčaty to vážně umíš," prohodil ironicky Ita "Ta už se nevrátí."
"Ale vrátí. Loni jsem jí prohodil oknem když dolejzala, ale za měsíc to zkoušela zas chjo."

***
*cink cink cink*
"Dooost nejsme doma!" ječel už vzteky rudý zrzek.
"Geniální šéfe. Teď vědí tuplem, že jsme," poznamenal Sasori.
*cink cink cink*
"Argghh"
"Klid šéfe. Tak já tam půjdu místo vás," nabídl se loutkař a šel ke dveřím.
Jen co přišel Sasori ke dveřím, koukl se preventivně klíčovou dírkou ven. Za dveřmi stála obří ženská postava ale na obličej jí nedohlédl.
"Kdo je to?" zeptal se.
"Jak kdo je to? Chci ihned mluvit s Tobim!!!"
"Fajn jdu pro něj," slíbil Sasori a šel do obýváku pro maskovaného:
"Hej Tobi, někdo s tebou chce mluvit!"
"Tobi má návštěvu?" divil se nevěřícně Dei.
"To čučíte co Senpai," smál se Tobík a běžel radostně s loutkařem ke dveřím.
Jen co ale nakoukl klíčovou dírko i on, ztuhl.
"Sasori-senpai! Za žádnou cenu neotvírejte ty dveře!"
"Tobíčku já to slyšela!"
"Co proč?" divil se rudovlasý "Kdo je to?"
"Moje máma!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama